úterý, 18 červenec 2017 14:13

Kašírování nebo ražba charakteru

Napsal(a)

Kašírování nebo ražba charakteru

Jindřich Holý

Zvábí nás bídné pohodlí k lhostejné svévoli, nebo se z původnosti prožitku usebereme k ražbě charakteru? Všeobecný ústup od tvrdé ražby ke měkkému kašírování je, k mé nelibosti, v převaze. Je považován za rozvoj inteligentně pružného a citlivě vnímavého přizpůsobení se podmínkám. Plastikou upravená intimita jedinečného tělesného tajemství se stala veřejně sdíleným prostorem. Nutkavé kašírování již dříve kašírovaného znovu překrývá poslední zbytky rozmanitostí, které kdysi tvořily krásu oslavující zdraví. Nutkavé kašírování odvádí vkus, stud a ohled od hájení života ke zmaru.

Kdybych řekl, že jsem z toho bez nálady, neznamenalo by to, že nejsem ve své náladě vůbec nijak naladěný, ale že mám sklon takovou náladu raději nevnímat. Kdybych byl za taková tvrzení obviněn z bezcharakternosti, neznamenalo by to, že mě nic nemůže charakterizovat. Znamenalo by to jen, že to, co mě charakterizuje, je nepřijato. Nikdo z lidí přece nemůže být bez nálady ani bez charakteru. Jen mnozí nemusíme být schopnosti rozličné nálady a charaktery vnímat.

Jsoucí podléhá ražbě vzniku a zániku, živé pak ražbám života. Životní ražba je bolestivá, hluboká, prostá a přesvědčivá. Kašírované je hladké, expresivní, stylizované, ale schází mu ryzost události, počátku, konce a smyslu.

Kašírování (z franc. cacher = zakrývat) je trvalé spojení několika vrstev stejných nebo rozdílných materiálů, kterým se má vytvořit na povrchu ochranná nebo dekorativní vrstva a zlepšit užitné vlastnosti. Ražba je tvar povrchu materiálu (reliéf) vytvořený ražením, což je technologie formování materiálu úderem nebo tlakem prováděná pomocí raznic nebo razidel. Může být prováděna zastudena, tedy při běžné teplotě či za horka, kdy je ražený materiál předehříván pro zvýšení jeho plasticity. Ohřívána ale může být i raznice – tento postup se užívá při ražení do termoplastických materiálů. Charakter (χαρακτήρ, původně rydlo, později rytina a ražba na minci) znamená ráz či povahu, celek podstatných a stálých rysů, které charakterizují určitou osobu nebo předmět, to znamená, odlišují od jiných. Tolik k vysvětlení trojice pojmů z nadpisu, jak je nabízí Wikipedie.

Ke kašírování a ražbě se obracím, abych na jejich pozadí zahlédl charakter zdraví člověka, jejich rázy a rázovitosti, kterak se mi ukazují v psychoterapii a v té mé zvláště. Vnímám zasutou a psychoterapeuticky nově projasňující expresi těchto okrajově používaných pojmů v oborech psýchy. Kašírování a ražba jsou tvořivými aktivitami. Jsou nám přece nějak dány možnosti, události, úděly, udání, předstírání a zrady v neopakovatelných prostupnostech plynutí časů.

Každý z časů, ať již různé časy vnímáme, nebo nevnímáme, přináší, míjí a odnáší, ale také vrství, nebo i účelově vrství, překrývá a kašíruje předchozí skutky. Co se událo, nás nejen míjí, ale i znovu se navrací, opět se udává. Věčně se dějeme, zrazujeme a udáváme. V duchu bolesti, viny a msty vedeme spory o souvislosti událostí a udání, o jejich časových a nadčasových intencích. Přes původní a živou vzpomínku znovu vrstvíme jiné události, novější a nově vyvolané vzpomínky. Dokonce vytváříme vzpomínky ovlivněné vzpomínkami na vzpomínky. Sníme současné, budoucí i minulé, i když si myslíme, že bdíme. Mnoha neujasněnými způsoby doznívá minulé, mnoha volními způsoby vzpomínáme a tím vším kašírujeme minulé, aniž bychom sobě nebo druhým objasnili smysl takových skutků.

„Udávat přece nebudeme, ale oznámit to musíme, hlášení přece pošleme!“ – Jak bolestivě smutně - až za hranice krutého vtipu a dobrého vkusu – a s pochopením všude přítomné slabosti, říkáváme. Každá míra pořádku a nepořádku má své přednosti a nedostatky. Víme, že když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Každý z nás trvá na svém „dobrém charakteru, mravu a vkusu“ a zároveň nevnímá různosti jiných charakterů, mravů, vkusů a jejich autonomních angažovaností v relativitách protikladů dobra a zla.

Ražba poukazuje ke konzistenci materie, do které je obtisknut tvar vykazující odolnost a stálost. Charakter je ryt, ražen nebo cizelován z váhy důvodů a proti jeho odporům. Vykazuje pevnost, tvrdost, ale i houževnatost nebo naopak křehkost. Ne vše a všichni ustojí ražbu. Konzistence raženého je i v hloubce profilu stejná jako na jeho výčnělcích. Ražba mívá srozumitelný motiv. Má charakteristický ráz.

Naproti tomu kašírovaný povrch prozrazuje vrstvení vzájemně se doplňujících rozdílných kvalit, funkční demonstrace přiznání, zakrytí původního a doplnění funkčně žádaného. Kašírování je konstruktivní, nepodstatné, nepůvodní, v čase plynoucí a vždy nehotové. Kašírování slov a slovem klouže po jednoduché vtíravosti. Spočívá na neujasněnosti samozřejmého. Kašírování používá a spotřebovává slova, vyprazdňuje je, nutí je k hlučení, v lepším případě je zahání do mlčení, do mlčenlivé otázky po charakteru.

Ražba a kašírování lidskosti se radikálně odlišují zejména v díle nebo boji na straně jedné a průpravě nebo ve výcviku na straně druhé. Hrubě tesaný výraz „psychoterapeutický výcvik“ obvykle zjemňujeme slovem „sebezkušenostní“. Výcvik je průpravou, vzděláním, navršováním a kašírováním, je podnikem, nebývá bytostným dílem na bytosti a ku prospěchu bytosti. Nebývá bojem, ani ražbou. Je otevřen hře o relativitu parciálních pravd vzdělanostního klišé a vyhýbá se existenciální závaznosti fenoménů.

Nejen vlastní zkušenost se sebou, ale dokonce každá zkušenost je zkušenost bytosti, která za ni zaplatila, nebo na ni doplatila. Zkušenost, která je adresně opravdovou ražbou, je v silném rozporu s vrstveným a kašírovaným cvičením a vzděláváním. Kašírování poskytuje odbornost, např. předpoklad k výkonu psychoterapie, ražba tvoří bytostný charakter člověka, např. psychoterapeuta. I psychoterapeuta razí chvíle, kdy je nucen rozlišit, zda jen jako psychoterapeut nájemně pracuje, nebo zda psychoterapeutem je, zda se svým dílem je i padá, zda jeho dílo má osobní význam, širší nebo dokonce mezní smysl, kdy ho dílo přesahuje, již nemá psychoterapii, ale psychoterapie má jeho.

Psychoterapeutické kvalifikace jsou vrstveny a kašírovány. Psychoterapeutická kvalifikace se vykazuje. Psychoterapeutický charakter může být jen ražen. Je-li skutečně vyražen, mívá plaché a skromné projevy, sklony se skrývat, nedovyslovit se až to bolestivě významné úplnosti, která poukazuje na sepětí charakteru a duše. Zastřenost charakteru je nejen vkusná, ale také v mnohém vztahově funkční. Např. chrání charakter a člověka před jejich použitím, zneužitím a poškozením.

Rozdíl mezi ražbou a kašírováním se ukazuje ve zvratu vývoje. Ražba rozbíjí etické, estetické, pragmatické a jiné rozvrhy a vytváří podnět ke vzniku nových. Naproti tomu kašírování uvádí v život již předem vytvořený názor, opřený o konvence. Ražba může klást otázku pravdivosti krásného. Kašírování respektuje módu a vkus.

Přílišná zakrytost charakterů poukazuje k sociálnímu rozpadu. Absence ražeb charakterů je ústupkem k možnostem jejich kašírování. Vytváří zdání vztahů. Ražby zakládají vztahy.

Nejsme obdarováváni jen odlišnými schopnostmi kašírování a ražeb, ale také rozdílnými schopností je vnímat a pojmenovávat, přijímat a opouštět jejich vývojové významy. V průběhu mých dlouhodobých psychoterapií se více přikláním k možnostem ražeb. Také chválím, chlácholím a podporuji. Názorovým obohacením, propracováním a rozvinutím vznikajících dojmu také vrstvím a kašíruju. Naproti tomu probuzením k jedinečnému údělu, smyslu, osudu a charakteru především razím. Kašírováním, jakkoli nerad a nechtěně, podporuji závislost. Ražbou naopak navozuji možnost původnosti svobodně radostného života. Kašírováním vzniká psychoterapie bez tvaru a bez konce. Ražba dává psychoterapii nejen tvar, ale i konec.

Číst 271 krát
Ing. Jindřich Holý, CSc., Praha,

 

 

 

 

clen cap

Vystudoval jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze, obhájil kandidátskou práci v oboru filosofie a dosáhl psychoterapeutického výcviku na První lékařské fakultě University Karlovy. Profesně se angažuji v České asociaci pro psychoterapii. Od 10.11.2016 jsem v ní evidovaným supervizorem. Jsem v dědečkovském, tedy v postnarcistním avšak ještě v produktivním věku. Jsem zdráv a stále ještě sportující, od 17.9.2010 otcem Evelinky, od 7.7.2012 po druhé ženatý a od 11.3.2015 otcem Jindříška. Rád pobývám v přírodě a ve filosofii. Z vlastního a dosud trvajícího zájmu studuji dějiny psychoterapie a existenciální filosofie. Přesto se mi chce věřit, že to na výkonu mé služby není znát. Tváří v tvář raději více prožívám nežli myslím. S klienty se setkávám na níže uvedené adrese v raději pravidelných, převážně dvouhodinových, tedy 120 min. trvajících setkáních za 500Kč/1hod. S převahou z nich se vídám jednou týdně. Sezení nemívám před 7. hodinou ranní ani po 22. hodině večerní, ale někdy i o sobotách a nedělích. Nebráním se přiměřenému telefonnímu ani jinému terapií odůvodněnému styku mimo sezení. Jsem vázán etickým kodexem. Psychoterapii konám, zahajuji, přerušuji, obnovuji a mohu uzavřít ústní nebo písemnou smlouvu o péči o zdraví s klientem. Uzavření nebo neuzavření jakékoli smlouvy nepovažuji za tak důležitou pomínkou výkonu psychoterapie, jako vzájemnou důvěru. Ze sezení si pořizuji soukromý zápis, který mi dovoluje uchovat návaznost sezení, podržet a obnovit smysl společné práce navzdory překážkám, obtížím a případným přerušením. Domnívám se, že dobrá psychoterapie je osobní a jedinečná, existenciální a fenomenologická. Nezaměřuji se na klientelu zřetelně vymezenou tou nebo jinou diagnózou duševních a behaviorálních poruch. Vyhledávám práci pestřejší, tvůrčí a nepochybného smyslu.

Jindřich Holý, Havanská 6, Praha 7, 170 00
Tel: 607 944 546

mapa


 

 

 

 

scancapka