čtvrtek, 10 září 2009 00:00

recenze, Hysterie

Napsal(a)

Röhr, Heinz-Peter, Hysterie - strach z odmítnutí, přeložil Petr Babka, Portál, Edice Spektrum, Praha 2009, 160 s. brož.

Čtenářům jsou známé překlady autorových knih Narcismus - vnitřní žalář a Hraniční porucha osobnosti. V nich autor, podobně jako v této knize,nově, avšak s oporou ve starých příbězích, diagnostikuje.

 

Po předmluvě autorovy knihy, věnované vývojově rozdělované a opouštěné diagnóze "hysterie", následuje grimmovská pohádka O chytré Bětě a Úvod. První kapitola načrtává nevědomé inscenování hysterických symptomů, rozlišuje funkční poruchy a konverzní příznaky. Druhá, nejobsáhlejší kapitola prokresluje strukturu a znaky hysterické osobnosti, do kterých autor zahrnuje strach z odmítnutí, potřebu uznání, dokonalosti, fantazie, nesprávné vnímání sebe samého a komunikační projevy. Několik významných podkapitol věnuje autor sociálním rolím a partnerstvím lidí. Směřuje do ezoteriky, dramatizace, deprese a depersonalizace.

Třetí, 34stránková kapitola je věnována léčbě. Zahrnuje řešení (vykoupení) v pohádce, různé strategie k dosažení pravosti emocí, stabilnějších vztahů a náhledu reality sebediagnózou. Vše z pozic autorova "objektivního vědění".

Těžko se mohu ubránit nepříjemným otázkám: Je autor vykoupený pohádkou? 

Jakou by si dal diagnózu? Nemůže být další mutací mimozemšťanů? 

Rozpoznal sám hysterický vzorec? Kdy skončí s hraním divadla? 

Kde a na čem vlastně jako člověk stojí? Nepodařilo se mi dohmátnout jeho lidskosti, a proto ani pojmout více důvěry k jeho pohledu.Autorovo myšlení mi připadá eklektické, což je v Americe rozhodně příznivější ohodnocení než v 

Evropě. Jím nabízená racionálně-emoční terapie od amerického psychologa Alberta Elise, zprostředkovala autorovi moudrosti Stojků. Nemám nic proti bytí nikoho. Přiznávám, že mnozí Američané dokonce i v existenciálním smyslu existují. Přesto mě zneklidňuje obava, zda se dědictví Stojků neutopilo v Atlantiku pragmatismu a eklektismu.

Naproti tomu jsem si radostně pročítal autorovy popisy lehkých a celkem zřejmých sklonů k hysterickému rozpoložení. Ani v autorově seznamu literatury nevzpomenutý S. Freud, který významně vítězil nad těžšími příznaky hysterie svých pacientek, nevěnoval autorem popisovaných, pro mě "kosmetickým symptomům" tak velkou pozornost. Uznávám, že se současná diagnostika psychických poruch zbytečně úzkostně vyhýbá označení "hysterie". Jakoby jiné diagnózy mohly být lichotivější.

Babinski (1901) prohlásil, že definice hysterie ve skutečnosti nikdy neexistovala a existovat nebude, Lewis (1975) se domníval, že "hysterie přežije všechny pisatele svých nekrologů". DSM-III a následné manuály DSM-III-R, DSM-IV a MKN-10 zařazují většinu poruch, které byly tradičně považovány za hysterické do skupin somatoformních a disociačních poruch. Mně to je jedno. Mnohá diagnostika mě občas rozesměje, ale ve vlastním výkonu léčby mi nepomáhá ani nebrání.

Domnívám se, že současná psychoterapie naučila bohatou populaci necudně zneužívat citových gest. Lidé si je osvojují a své citové projevy více používají, nežli prožívají. Chtěně citové projevy jsou citově vyprázdněné, odosobnělé, nepřiměřené a nezodpovědné, potenciálně hysterické. Bují jakési podhoubí hysterie. Proto vítám také autorovu snahu psát o té podobě hysterie, kterou vnímá on. Tu blíže zraněného narcismu, strachu z odmítnutí.

Hysterii v delším časovém rozpažení vnímám v kontextu dvou základních existenciálních pocitů: úzkosti a nudy. Silný strach se snadněji projeví panikou nebo ztuhnutím. Hysterické ataky častěji propukají až v bezpečí, jako msta za prožitou úzkost. Narcismus hysterii více kryje, omlouvá, dovoluje její rozvoj hýčkáním a rozmazlováním. Souhlasím, že hysterie je prolhaná. Snad i více než sám život. Proto mohou být hysterky nezapomenutelnými milenkami a posledními, nekonečnými tématy vyhasínajících psychoterapeutů.

Ale zanechme úsměvů. Hysterie je především svízelná a trápí nejen postiženého. Je hořkým plodem odmítnutí a další odmítnutí vyvolává. Je nezdravou obranou proti úzkosti a nudě, úzkostné nudě a nudné úzkosti. Je nám všem vlastní. Jsme nejen ve světě, ale jsme také světem. Zacházíme se sebou a tím i se světem v naladění, vyladění, v čistých a falešných akordech a protikladech, tak jak je máme a také ony nás mají. Naše rozpoložení nejsou stálá, celistvá, úplná ani rozumná. Ta autentická ještě méně nežli ta, která si přejeme. Všemi čarujeme, rozumem neuchopitelně formujeme obtížně patrnou jednotu světa a bytí.

Jindřich Holý

Číst 620 krát Naposledy změněno čtvrtek, 30 říjen 2014 09:55
Ing. Jindřich Holý, CSc., Praha,

 

 

 

 

clen cap

Vystudoval jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze, obhájil kandidátskou práci v oboru filosofie a dosáhl psychoterapeutického výcviku na První lékařské fakultě University Karlovy. Profesně se angažuji v České asociaci pro psychoterapii. Od 10.11.2016 jsem v ní evidovaným supervizorem. Jsem v dědečkovském, tedy v postnarcistním avšak ještě v produktivním věku. Jsem zdráv a stále ještě sportující, od 17.9.2010 otcem Evelinky, od 7.7.2012 po druhé ženatý a od 11.3.2015 otcem Jindříška. Rád pobývám v přírodě a ve filosofii. Z vlastního a dosud trvajícího zájmu studuji dějiny psychoterapie a existenciální filosofie. Přesto se mi chce věřit, že to na výkonu mé služby není znát. Tváří v tvář raději více prožívám nežli myslím. S klienty se setkávám na níže uvedené adrese v raději pravidelných, převážně dvouhodinových, tedy 120 min. trvajících setkáních za 500Kč/1hod. S převahou z nich se vídám jednou týdně. Sezení nemívám před 7. hodinou ranní ani po 22. hodině večerní, ale někdy i o sobotách a nedělích. Nebráním se přiměřenému telefonnímu ani jinému terapií odůvodněnému styku mimo sezení. Jsem vázán etickým kodexem. Psychoterapii konám, zahajuji, přerušuji, obnovuji a mohu uzavřít ústní nebo písemnou smlouvu o péči o zdraví s klientem. Uzavření nebo neuzavření jakékoli smlouvy nepovažuji za tak důležitou pomínkou výkonu psychoterapie, jako vzájemnou důvěru. Ze sezení si pořizuji soukromý zápis, který mi dovoluje uchovat návaznost sezení, podržet a obnovit smysl společné práce navzdory překážkám, obtížím a případným přerušením. Domnívám se, že dobrá psychoterapie je osobní a jedinečná, existenciální a fenomenologická. Nezaměřuji se na klientelu zřetelně vymezenou tou nebo jinou diagnózou duševních a behaviorálních poruch. Vyhledávám práci pestřejší, tvůrčí a nepochybného smyslu.

Jindřich Holý, Havanská 6, Praha 7, 170 00
Tel: 607 944 546

mapa


 

 

 

 

scancapka